Hana Flenerová pracuje jako zástupkyně ředitelky ZŠ Rokycanova v Sokolově už třiadvacet let. Paní ředitelka – která je její bývalou žákyní – říká, že na ní už jako dítě obdivovala, že je férová a spravedlivá a na každého si najde čas. Díky ní vše šlape jako hodinky a ve škole panuje dobrá atmosféra. Nejen za to získala v anketě Zlatá karabina ocenění za mimořádný počin.

Co říkáte na své ocenění v anketě Zlatá karabina?

Na odbornou konferenci „Zástupce ředitele v hlavní roli“ jsem odjíždělas tím, že se dozvím novinky, které využiji ve své práci. To, že se v rámci této konference vyhlašují vítězové ankety Zlatá karabina, jsem vůbec netušila. Byla jsem dokonale zaskočena, když jsem byla pozvána na pódium, kde jsem si cenu za mimořádný počin převzala. Byla jsem zároveň dojatá. Paní ředitelka Petra Šišková je moje bývalá žákyně, pracujeme spolu jako ředitelka a zástupkyně už tři roky. V krabičce u karabiny jsem měla lístek, který o mně paní ředitelka napsala. Stálo na něm: „Pro tuhle práci se narodila, díky ní škola šlape jak hodinky“ nebo „Žádné inovace bych nemohla realizovat, kdyby nestála po mém boku.“ Je to hezký pocit, když víte, že si vaší práce ředitelka školy váží.
Na jaké inovace jste nejvíc pyšná?
Jsme škola s rozšířenou výukou jazyků a v posledních třech letech jsme rozšířili nabídku jazyků, které se u nás ve škole vyučují, o španělštinu. Ta se u nás teď učí jako nepovinný předmět už od 2. ročníku. Díky dvěma rodilým mluvčím (Angličan a Skot) skládají žáci 2. stupně Cambridgeské zkoušky na úrovni B1 a B2. Na střední školu pak odcházejí v podstatě s maturitou z angličtiny. V tomto školním roce jsme navázali spolupráci s Goethe Institutem v Praze a chystáme jazykové zkoušky z němčiny na úrovni A1 a A2.
Škola se hodně otevřela v rámci komunity. Vše, co v ní děláme a učíme, by mělo dávat dětem smysl a připravovat je na budoucí život. Vznikly proto dlouhodobé projekty, v nichž usilujeme o to, aby si žáci přirozenou formou osvojovali třeba občanské kompetence. V rámci projektu

Čteme společně

dělají starší žáci tutory mladším, starší žáci navštěvují domy ošetřovatelské péče, kde se setkávají se seniory. Čtou s nimi, hrají společenské hry, povídají si, aktivizují je. Je to obohacující pro obě strany. Mladší žáci zase participují v projektu Agátka inspirovaném kanadským projektem Roots of Empathy. Třídy na 1. stupni pravidelně navštěvuje miminko s maminkou a děti pozorují, jak roste, co se v kterém měsíci života naučí apod. Projekt funguje mimo jiné jako prevence šikany. Účinky návštěvy miminka jsou cítit v celé škole. Když miminko přijde do školy, všichni se zklidní a ztiší, víc se usmívají, vše se řídí podle miminka a jeho potřeb.

Jakou dobrou radu byste dala někomu, kdo v roli zástupce ředitele začíná?
Už když jsem v roli zástupkyně před třiadvaceti lety začínala, měla jsem jasnou představu o tom, co je nejdůležitější: otevřené vztahy s kolegy a kolegyněmi a respekt k nadřízeným.
Co by zástupcům ředitele usnadnilo práci?
Podmínky pro práci jsou dané tím, jak si lidé jako nejbližší spolupracovníci sednou. S paní ředitelkou se někdy dokážeme kvůli práci i pohádat, ale náš pohled na zásadní věci je nakonec stejný.
Co třeba bývá „jablkem sváru“?
Nic konkrétního mě nenapadá, jde spíš o úhel pohledu na různé věci. Já – konzervativnější a umírněnější, paní ředitelka – radikálnější a ráznější. Postupně si jdeme naproti a potkáme se vždycky někde uprostřed.
Jak se vaše škola vypořádala s distanční výukou?
Díky vzdělávacím seminářům byl celý pedagogický sbor na distanční výuku včas připraven, a vše tak probíhalo bez problémů. Distanční rozvrh jsme měli připravený ještě před tím, než se školy vůbec uzavřely. Myslím, že kvalitně vyučujeme i nyní, v době hybridní výuky.
Jak výuku organizujete a co považujete za důležité?
Nejdůležitější bylo, že jsme nezaspali a nic nepodcenili. Přes letní prázdniny 2020 se vyškolil celý pedagogický sbor v užívání platformy, kterou jsme během distanční výuky používali. Totéž jsme zvládli s dětmi během září 2020, v případě nejmladších žáků jsme to naučili rodiče. Školy se uzavřely tuším 14. října a my jsme hned 15. října podle připraveného distančního rozvrhu okamžitě rozjeli výuku. Jak se distanční výuka protahovala, hledali jsme s kolegy stále nové metody, abychom děti udrželi aktivní. Řada vyučujících se naučila tvořit únikové hry, které vzájemně sdíleli, takže se opravdu nikdo nenudil a byť jsme dlouhou dobu byli on-line, naši žáci rozhodně nezaháleli a poctivě pracovali.
On-line fungujeme doteď. I během prezenční výuky zadáváme úkoly a komunikujeme v rámci on-line platformy, takže výuku zvládáme i v době, kdy se celá třída nebo její část ocitne v karanténě.
Vaše nadřízená bývala vaší žákyní a říká o vás, že jste byla jako učitelka vždy férová a na žáky jste si vždycky našla čas. Co byste chtěla, aby si děti z vaší školy odnášely?
Chtěla bych, aby odcházely motivované k dalšímu vzdělávání a aby z nich byly zdravě sebevědomé osobnosti, které se nebojí mít svůj názor.
Na co jste ze své práce nejvíc pyšná?
Na dobrou a vstřícnou spolupráci se všemi kolegy.