Původně absolvovala chemické vědy na Přírodovědecké fakultě UK, získala doktorát z biochemie a učitelkou se stala vlastně náhodou, protože na doplňující studium šly její kolegyně z výzkumu. Nakonec se Monika Vašáková v učitelství našla, už jedenáct let je navíc zástupkyní ředitele ZŠ Špitálská v Praze 9 – a získala i ocenění Stříbrná karabina. „Mám ráda pestrost, kromě chemie mě baví i cizí jazyky a mimo jiné se vyznám také v účetnictví a daních,“ říká s úsměvem. „Já prostě ráda chodím do školy, takže ještě možná něco vystuduji, kdo ví?“
Co jste říkala na své ocenění v soutěži Zlatá karabina?
Ocenění mě nesmírně potěšilo, je to pro mě velká pocta a zároveň i závazek. To asi zní jako fráze, ale vážně je příjemné, když lidé ve vašem okolí ocení vaši práci. Věděla jsem, že mě kolegyně přihlásily do nějaké soutěže, ale šlo mi to trochu jedním uchem tam a druhým ven. Rozhodně jsem nečekala, že se umístím, takže když jsem pak na vyhlášení uslyšela svoje jméno, neměla jsem připravenou žádnou děkovnou řeč, a ačkoli jsem upovídaná, emoce převážily.
Kudy vedla vaše cesta na místo zástupkyně ředitele ZŠ Špitálská?
V ZŠ Špitálská působím už jedenáct let, předtím jsem učila angličtinu a chemii na základní škole s rozšířenou výukou jazyků. Pro změnu – stát se zástupkyní ředitele – jsem se rozhodla proto, že mě lákala možnost skloubení výuky s řízením pedagogického procesu. Paradoxně mi vůbec nevadí, že tato pozice s sebou nese i větší administrativní zátěž. Mohlo by toho „papírování“ být méně, ale přežít se to dá.
Co vlastně jako zástupkyně ředitele máte ve škole na starosti?
Je toho celkem dost, na některých školách podobné velikosti bývají tyto činnosti rozdělené mezi dva zástupce, případně i střední management školy, ale dá se to zvládat i v jednom člověku, při dobré organizaci. Kromě vlastní pedagogické činnosti, kdy nejraději učím angličtinu ty nejmladší žáky, kteří vítají zpestření hodin písničkami, hrami a soutěžemi, mám na starosti: úvazky, rozvrhy, suplování, sestavování statistických výkazů, tisk vysvědčení, vedení dokumentace školy, školení BOZP, evidenci úrazů včetně komunikace s pojišťovnami, přípravu podkladů pro výplaty, kontrolní činnost, přípravu pedagogické rady jednou za čtvrtletí a provozní porady jednou měsíčně. Pokud je nutné svolat krátkou poradu pedagogů ad hoc v neodkladné záležitosti, probíhá v tzv. „zvláštním režimu“. Pak žáci 8. a 9. ročníků na chvíli hlídají ty mladší. To se neděje často, někdy ani jednou za rok, ale děti to milují.
A co práce s učiteli?
Samozřejmě, to je moje oblíbená část pracovní náplně. Protože sama učím, byla jsem i třídní učitelkou, dokáži se vcítit do jejich role. Když k nám přijde někdo nový, snažím se mu být maximálně k dispozici. Všude ho provedu, ukáži, co u nás jak funguje, a zdůrazňuji, že má ke mně kdykoli dveře otevřené, může se přijít poradit nebo zkonzultovat situaci, kdy se něco nepodařilo. To platí pro všechny zaměstnance. Každý z nově nastupujících učitelů má navíc i svého uvádějícího učitele a přínosná pro všechny je i komunikace mezi paralelními třídami a v rámci stejných předmětů. Nedílnou součástí práce s učiteli jsou hospitace, největší přínos spatřuji pro obě strany v pohospitačním rozhovoru.
Kolegyně o vás napsaly, že jste náročná na okolí i na sebe, ale zároveň i laskavá…
Někdo by řekl, že jsem přísná! Ano, mám ráda matematiku, logiku, systém a řád. Pro úspěšný chod školy je respektování systému a pravidel nutnou podmínkou. Toto některé kolegyně či kolegové vnímají jako náročnost. Na druhou stranu se snažím dobře odvedenou práci pedagogů odpovídajícím způsobem ohodnotit.
Snažím se, abychom byli „dobrá parta“ i mimo školu, vždy před Vánoci a na konci školního roku jsme se scházeli na společné večeři v restauraci, v divadle, někdy i na parníku, a tak se těšíme, až nám to současná situace opět umožní.
Možná by bylo dobré trochu představit školu, kde působíte?
Naše škola je úplně běžná spádová základní škola. Máme dvě krásné budovy, jednu památkově chráněnou (UNESCO) a jednu moderní. Díky zřizovateli máme skvělé materiální zázemí a vybavení, interaktivní tabule a další technologie jsou samozřejmostí. Naši školu navštěvuje 570 žáků, z toho pětina jsou cizinci, někteří původem i z velice vzdálených zemí, pro které organizujeme rozšířenou výuku českého jazyka. Školu navštěvují žáci z dobře situovaných rodin, zároveň i ze sociálně slabých rodin, ve spádové oblasti se nachází i jedna ubytovna. Bohužel se kolem nás neustále stavějí pouze byty, ale nové školy jsou teprve ve výstavbě, a to vyvíjí velký tlak na ty stávající. Třídy máme naplněné na maximum, a tak musíme některé zájemce o naši školu odmítat. V posledních letech se nám daří rozšiřovat nabídku volitelných předmětů, např. konverzaci v anglickém jazyce, různé semináře z oblasti přírodních věd, sportovní hry, estetickou výchovu a informatiku a počítačovou grafiku.
Jak si představujete dobrou školu a kam byste jako vedení chtěli vaši školu dál posunout?
Podle mého názoru dobrá škola dokáže žáky připravit na reálný život po stránce znalostí a dovedností, perspektivy budoucího povolání či uplatnění, formuje jejich osobnost, morální profil a vede je k uvědomění si hierarchie hodnot v naší společnosti. V dobré škole by se měli cítit dobře nejen žáci, ale i učitelé a ostatní zaměstnanci. Spokojený učitel určitě odvede lepší práci než ten, který ji vykonává s nechutí. Mým velkým cílem je omezení fluktuace kvalitních pedagogů a menší počet žáků ve třídách – dnes se totiž pohybujeme na maximech povolených zákonem. V současné době je také téměř nemožné sehnat kvalitního učitele matematiky či fyziky. Také bych do budoucna chtěla rozšířit nabídku výuky dalších cizích jazyků, jako např. španělštiny či francouzštiny, ale někteří noví učitelé nechtějí být vázáni dlouhodobější spoluprací, což je u výuky cizích jazyků nezbytné. Vítáma určitě bych chtěla zachovat dosavadní možnost výuky polytechnické výchovy v prostorách blízké střední školy a odborného učiliště, která je pro žáky velkou příležitostí se s těmito obory seznámit.
Mluvili jsme o žácích, o učitelích, A co rodiče? Budujete nějak systematicky vztahy s nimi?
Máme standardně a dobře fungující SRPŠ, kdy se zástupci jednotlivých tříd jednou za čtvrtletí scházejí s vedením školy a společně zde posuzujeme různé návrhy na akce a snažíme se je sladit s provozem školy. Informace ze schůzek pak předávají ostatním rodičům. Díky současným komunikačním možnostem nás může každý rodič oslovit kdykoli.
E-maily vyřizuji obratem, termíny osobních schůzek je třeba naplánovat, protože se jich vždy účastní třídní učitel a podle povahy problému někdy také výchovný poradce či metodik prevence.
Vaše nominace na cenu obsahovala i zajímavou informaci, že jste na vaší škole zavedla předmět Finanční gramotnost. Co vás k tomu vedlo a jak výuka probíhá?
Po svém nástupu na tuto školu jsem si všimla, že mnozí naši žáci nemají ani na prahu odchodu na střední školy sebemenší ponětí o základní finanční problematice, byť finanční gramotnost není žádnou novinkou a provází každého žáka již na 1.stupni v hodinách matematiky. Finanční gramotnost v současnosti vyučujeme v 8. a 9. ročníku, střídáme se podle úvazků s kolegyní, kterou jsem na základě jejího zájmu s touto problematikou detailně seznámila. Zaměřujeme se zejména na příjmovou a výdajovou stránku hospodaření domácnosti, sestavení rozpočtu domácnosti, problematiku bankovních účtů a platebních prostředků, hlavně platebních karet, cizích měn a v neposlední řadě úvěrů, půjček a dalších závazků, aby se žáci v budoucnosti vyhnuli případné dluhové pasti. Podrobněji probíráme např. hypotéky jako zdroje financování vlastního bydlení. Nezapomínáme ani na různé formy spoření. Pravidelně zařazuji diskuzní hodinu s názvem „Ekonomické otázky současnosti“, kde vzhledem k tomu, že ovládám komplexní problematiku účetnictví a daňového systému, jim mohu zodpovědět širší dotazy např. z oblasti zaměstnávání, podnikání, daní, sociálního a zdravotního pojištění a další. Zajímavá bývá diskuze na téma kapesné a osobní výdaje, kdy vzhledem k velmi pestrému sociálnímu složení nemusí žáci odpovídat, pokud nechtějí, je nutné být velmi taktní.
Kolegyně o vás napsaly i to, že býváte jako první ve škole a stíháte práci za dva. Jak se vám daří dodržovat work-life balance?
Je pravda, že do práce přijíždím mezi prvními. Důvodem je zajištění suplování a dalších změn ještě před zahájením výuky. V tomto čase, případně odpoledne, mají také učitelé možnost přijít s jakýmkoli problémem či požadavkem, protože v průběhu dne na to není dostatečný prostor.
Work-life balance se snažím nastavit tak, aby nebyl znevýhodněn osobní život na úkor mé profese. V pracovním týdnu je to obtížnější, musím mít stále zapnutý mobil pro operativní řešení nestandardních událostí. Mým denním rituálem je sledování večerních zpráv, večer si přečtu odborné časopisy či publikace zejména z oblasti školství, školského managementu a managementu obecně. Občas si jdu zacvičit či zaplavat. O víkendech se snažím věnovat rodině, domácnosti, na jaře a v létě zahrádce. Pokud zbyde čas, ráda si přečtu pěknou knížku, někdy zajdu do divadla či na koncert vážné hudby.
V neděli večer zpravidla někdo z pedagogů zavolá, zapínám počítač a připravím suplování na pondělí a tím začíná můj nový pracovní týden.